Pozitivním myšlením k sociálním jistotám a nekonečné dřině

Pozitivní myšlení vám bude platné jak škodovce kolo od traktoru. Proč? Protože samo o sobě nestačí. Přesvědčilo mě o tom tento týden hned několik mých hráčů.

Terry Pratchett v některé ze svých knih napsal, že na světě existuje jenom 500 lidí a všichni ostatní jsou jejich kopie. Stejně tak na světě existuje jenom omezený počet scénářů, do kterých se dostáváme. Jistě, každý hrajeme svoji roli individuálně a specificky, nicméně vzorec je originální asi jako zápletka libovolné telenovely. Vzorec, se kterým jsem se tento týden setkával nejčastěji, by se dal nazvat “dřu a dřu, abych byl lepší”.

Představte si, že se chcete v něčem zlepšit. A tak trénujete. Makáte. Věnujete se tomu tak, že Rocky Balboa by jen nechápavě kroutil hlavou. A když přijde večer, s úlevou zaklapnete notebook a… pak ho znovu otevřete. Protože byste mohli přeci udělat ještě víc. Když uděláte ještě trochu, posunete se ještě o kousek. A když vydržíte ještě půl hodiny, budete o půl hodiny lepší. Alespoň si to namlouváte. Asi jako si lidi namlouvají, že TENHLE ticket Sportky bude určitě ten správný.

Kde je v tom pozitivní myšlení?

Tento týden se na mě v téhle situaci obrátili hned tři hráči. Každý z nich přitom říkal: “Já se ale oceňuju. Já jako vím, že jsem toho udělal dost. Ale můžu toho přece udělat ještě víc.” Z principu věřím věcem před “ale” asi jako předvolebním kampaním. Ukázalo se, že i tady dobře dělám. Zatímco si ledabyle, na racionální úrovni všichni tři říkali “je to super”, na podvědomé, emoční úrovni to bylo spíš “není to ještě dost dobré, musím makat víc”.

Přemýšlím, jak je to legrační. Jak sami sobě prodáváme myšlenky jak Horst Fuchs pánve pozdě v noci. A jak to často nefunguje. Zatímco hlava říká jedna, emoce říkají s posměšným tónem dvě. A akce? Ta se jen bohorovně usmívá. Pokud nedokážeme sladit myšlenky, emoce a akce, které děláme, je to jako hrát fotbal s cihlou. Můžete to zkusit, chvíli to bude i zábava, ale na olympiádu vás nejspíš nevezmou. Právě proto vám bude pozitivní myšlení samo o sobě platné jak slepému řidičák.

Dřina kvůli nejistotě?

Možná si říkáte, proč je to vlastně důležité. Nějaká drzá část mě chce napsat, že to vůbec důležité není, stejně jako lajkování mimin na Fejsbuku. Ale není to pravda. Všichni tři hráči se na mě totiž obrátili s tím, že jsou přetížení. Že mají plný kalendář a nestíhají. Aha? Většinu lidí by asi napadlo milion rad a pouček, jak k dané situaci přistoupit. Příčinu byste nejspíš hledali jinde než v nejistotě. Právě proto mi tento příběh přijde zajímavý.

Díky hluboké konverzaci se odhalil princip, který bych v této situaci nehledal. Princip, který může platit i na mnoho dalších přetížených workoholiků. Nejsem si sám sebou jistý = přetěžuji se aktivitami v domění, že budu díky tomu lepší. Zajímavé. Nechám tu myšlenku ještě zrát. Teď, když jsem zvedl pomyslný prostředníček směrem k time-managementovým poučkám, můžu. Budu rád, když mi k tomu napíšete svůj názor. Svoji zkušenost. Budeme na poli praktického výzkumu ruku v ruce. Co vy na to?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..