“Být nasranej” jako vyšší level vývoje

Jsem nevrlej. Dobrou půlku týdne to u sebe pozoruju. Slunko svítí jak zběsilý a já chodím Brnem jak podrážděný rotvajler, kterému se do kotníku zakousl jorkšír. Ať tancuješ jak chceš, visí tam a ne a ne se pustit, potvora. Tak nechávám svého negativního jorkšíra plandat a se zájmem ho pozoruji. Jaký je to rozdíl oproti dřívějšku!

Byly doby, kdy jsem negativní emoce potlačoval. Koneckonců, je to způsob, který nám tlačí už od mala do makoviček. “Ty jsi ale ošklivej kluk. Když se budeš takhle vztekat, nebude tě žádná holka chtít.” Až na to, že v tu chvíli jsou nám holky, potažmo kluci, úplně šumák. Zpráva je ale jasnější než většina sdělení našeho pana prezidenta: “Nedostaneš lásku, pokud se budeš vztekat.” A tak potlačujeme to, co je takzvaně nežádoucí. Nechceme ubližovat, chceme být milovaní a vůbec. Jenže je to jako zametat ona pověstná hovna pod koberec. V jistou chvíli (když už chodíte v obýváku do kopce), to stejně praskne a pak musí všechno z pod koberce ven. Zaráz. A to je pak skoro taková jízda jako sledovat celý den TV Barrandov.

Byly taky doby, kdy jsem se v emocích babral. Měl jsem potřebu s nimi hned něco dělat. Ha – objevil se vztek? Rychle s tím něco dělej. Ideálně ho nahraď něčím pozitivním. Třeba si pusť Jardu Duška, tibetské chorály v rockovém coveru anebo třeba Poštu pro tebe – ale hlavně, hlavně buď pozitivní jako Charlie Sheen.
Nebo jsem s úmyslem emoci rozpitvat jako žížalu na gymplu ve cvikách z biologie zabředl do hloubky. Z blbé emoce se stala blbá nálada a v té jsem se dokázal ráchat jako Marat ve vaně. Nejspíš tušíte, jak dopadl.

Obě strategie mi byly platné jak mrtvému pláštěnka. Obě totiž vycházejí z nepřijetí. Nepřijetí něčeho tzv. negativního jako běžné součásti života. A tak jsem tyhle strategie přestal používat.

A proto dnes chodím Brnem a se zájmem pozoruju svůj negativismus. Užívám si ho. Sleduju odkud přichází. A dávám mu zelenou (ne, ne to pití). Protože je můj. Myslím si, že nemůžeme jen tak odstřihnout věci, které se nám nelíbí. Pokud jsou naše, mají nás něco naučit. A pak odejdou samy. Jako můj negativní jorkšír na kotníku.

Pokud jste dočetli až sem v očekávání něčeho obzvláště moudrého a hlubokého, mám pro vás skvělou zprávu. Máte veškeré schopnosti a kreativitu potřebné k tomu, abyste z toho vyextrahovali, vyzdvihli, vyčetli to, co se vám líbí :). Klidně mi to napište.